Když musíš, tak musíš

wastedOtevřít toto citlivé běžecké téma jsem se rozhodl až po sralé úvaze.

Určitě to znáte: celý den pohodička a tak se chystáte proběhnout. Oblečete se do sportovních hadrů a na mobilu zapnete elektronickou evidenci běhů. Pohodička. Bouchnete dveřma, běžíte ze schodů, pořád pohodička. První druhý kilometr protahování, abeceda atd. Pořád pohodička. Pípne třetí kilometr, když tu najednou – sranec!

Vítejte v soutěži, kde je hlavní cenou zachování vlastní důstojnosti. Máte následující možnosti:

Vrátit se

Nepřipadá v úvahu. Já šel běhat, ne defekovat a nenechám se komandovat svým střevem.

Obchoďák

Kousek od baráku mám osvědčený Kaufland, kde se dá celý problém gentlemansky vyřešit. Sice v těch legínách a s čelovkou vypadám jak nějakej teplej horník co právě vyfáral a jde si koupit buřta, ale na ty pohledy si zvyknete. Nejradši při tom poslouchám z reproduktoru ty jejich hlášky, jako “z lásky k Česku” nebo že je zlevněnej rybí salát. Tahle varianta je u mě natolik oblíbená, že některé běhy plánuji tak, aby mi 2. – 4. km vyšel někde poblíž Kauflandu.

Jednou jsem zkusil Lidl na Koněvově ulici, kam jsem zaběhl už v posledním tažení. Koukám po nápisech WC a vidím nějakou šipku nahoru. Začínal jsem se potit a vidět rozmazaně a vyhodnotil jsem, že se záchod nalézá někde ve druhém patře, kam ale vede pouze výtah. Čekání než přijede bylo strašný, ale strašnější byl pohled, když jsem z něj vylezl přímo na parkoviště na střeše. Následovala logicky další varianta.

Křoví

Nejlíp bez dostupného listí a jiných utíracích prostředků. Skutečná gurmánská lahůdka. Kdybych nemusel všechny ty trenky nechávat na místě činu a dával je třeba na dobročinnost, už dávno bych ošatil celou ubytovnu ve Vysočanech.

Taky doporučuju dílo nekonat blízko železniční trati. Strojvedoucí rychlíku R 975 ve směru na Brno si se mnou trochu zašpásoval a když jsem mu zdálky posílal  svou zadnicí pozdrav, zahoukal tak, že šlo všechno rychleji, než jsem čekal.

No a na závěr optimistické motto: Abyste se neposrali!

PS: Měl jsem tu nastavené nějaké automatické opravy a v půlce psaní jsem si všiml, že se mi slovíčko sranec změnilo na srnec, čímž celý příběh dostal úplně jiný rozměr, považte sami: Třetí kilometr, když tu najednou – srnec! Úplně ho vidím s tím parožím funět před sebou.

Comments are closed